Ing. Petr Nováček – Výzkumný a vývojový ústav dřevařský, Praha, s.p.
Člověk má občas pocit, že se mu nedostává vzduchu. Proč má tedy dům být vzduchotěsný a jak jeho vzduchotěsnost prokázat?
Přestože potřebujeme čerstvý vzduch ke svému životu, stavby a zejména dřevostavby se staví jako částečně vzduchotěsné objekty. K tomu vede snaha o eliminaci tepelných ztrát infiltrací – tedy neregulovaným a nekontrolovaným prostupem vzduchu. Taková neřízená výměna vzduchu s sebou přináší také riziko prostupu vlhkosti do konstrukce, se všemi nežádoucími dopady.
Současné technologie dřevostaveb se tedy na průvzdušnost jako na klíčový parametr kvality detailně zaměřují a měření průvzdušnosti stavby má klíčový význam. Především má takové měření smysl v průběhu výstavby, kdy se dají identifikované netěsnosti ještě opravit a přivést stavbu ke zdárnému výsledku.
Co to je průvzdušnost
Průvzdušnost je podle definice normy EN 13829 průtokem unikajícího vzduchu na plochu pláště při testovacím referenčním tlakovém rozdílu přes plášť budovy. V praxi to znamená, že se vyvolá ventilátorem nebo jiným zařízením tlakový rozdíl například 50 Pa a měří se, kolik vzduchu při tomto tlakovém rozdílu proteče ven z budovy. Pochopitelně, že čím nižšího čísla dosáhneme, tím je objekt těsnější.
Jednotkou průvzdušnosti v tomto případě je h-1 (hodina na mínus první). Nejčastěji se udává při retenčním rozdílu tlaků zmiňovaných 50 Pa a je označena jako hodnota n50.
Dva způsoby měření – který je pro vás ten pravý?
Podle účelu a postupu měření se rozlišují dva základní principy a způsoby provedení měření:
METODA A – Certifikační měření – měření určí hodnotu průvzdušnosti a tento parametr je uveden ve vydaném certifikátu. Při tomto měření již nelze provádět dodatečná utěsnění. Stavba musí být ve finální fázi určené k používání. Tento certifikát může dále sloužit k návazným výpočtům např. tepelných ztrát budovy a k vypracování energetického štítku budovy.
METODA B – Přípravná měření – při měření se vyhledávají netěsnosti v plášti budovy a postupně se eliminují. Stavba musí být ve fázi dokončené vrstvy parozábrany (resp. jinak utěsněného pláště), ale bez vnitřního opláštění tak, aby byl umožněn přístup případným opravám netěsností.
Prevence je lepší než následná léčba
Pro dosažení hodnot předepsaných normou (viz tabulka) je zapotřebí věnovat mimořádnou pozornost provedení kritických míst. Ta by měla být řešena již v návrhu stavby. Ponechání prostoru pro improvizaci a daný problém řešit až na staveništi zvyšuje riziko problémů, které mohou ohrozit životnost stavby. Vyhledávání netěsností by se mělo provádět vždy a to i v případě že objekt spluje požadavky normy. A to z důvodu že daná netěsnost může být již tak zásadní, že by zapříčinila kondenzaci vody na nosné konstrukci.
Zkušenosti z mnoha provedených měření a mnoha let zkušeností ukazují, že péče věnovaná vzduchotěsnosti objektu se vždy vyplatí. Cena zkoušky je zanedbatelná nejen v porovnání s cenou a hodnotou stavby, ale i v porovnání s náklady na dílčí opravu jednoho místa s vadou. Navíc je takové měření velice dobrým indikátorem kvality prováděné stavby a mnohdy již samotný požadavek na provedení měření působí na dodavatele stavby jako stimul k lepší kontrole vlastní práce. To je také důvod, proč se dodavatelé kvalitních staveb této zkoušce nebrání, ale naopak ji vyžadují. Mohou tak zákazníkovi prokázat, že stavbě jeho domu věnovali náležitou péči.
Hodnoty intenzity výměny vzduchu dle normy ČSN 73 0540-2 (2011) – Tepelná ochrana budov
