Počátky využívání šindele ve stavebnictví se datuje do hluboké minulosti. Šindelová krytina má své specifické rozměry a různé způsoby výroby i použití. Šindelový obklad nezůstává pozadu a je možné ho aplikovat také do interiéru. Více se dozvíte v dnešním článku.
Vývoj šindelové krytiny
Dřevěný šindel je historicky jednou z nejstarších krytin střech a fasádních obkladů různých typů staveb. Jeho použití bylo běžné jak pro vesnické domy, tak pro honosné hrady a kostely. Výroba šindele je specifické řemeslo zakořeněné v hluboké minulosti, které se předává z generace na generaci. V průběhu 18. století bylo českými panovníky používání dřevěných konstrukcí omezováno. Na venkovské domy však toto omezení nebylo tak důsledně prosazováno jako u větších městských staveb. Postupem času se začaly zavádět nové materiály hlavně pro střešní krytinu, ale díky mistrům tesařům se dřevěný šindel v omezené míře používá dodnes.
Rozměry střešního šindele
Výroba dřevěného šindele probíhá ručním opracováním. Rozměry šindele jsou často individuální záležitostí s ohledem na konkrétní stavbu. Šířka šindele se pohybuje v rozmezí 5–15 cm. Tloušťku je nutné dodržet kolem dvou centimetrů. Délka šindele je pak velmi různorodá, nejčastěji od 40 do 90 cm.
Řezivo pro výrobu šindelů
Na šindelovou krytinu se používá poměrně velké množství druhů dřevin. Z jehličnatých je možné použít dřevo smrku, který se těží v podhorských oblastech. Dalším druhem je modřín, který je díky své trvanlivosti odolný i ve venkovních podmínkách. Výborným materiálem je dřevo jedle, které se však díky malému zastoupení v našich lesích moc nepoužívá. Dřevo borovice těžené v našich podmínkách je již méně vhodné. Dobrou volbou pro šindele jsou také listnaté dřeviny. Dřevo dubu i akátu je pro výrobu úžasné. Dubové dřevo se však kvůli vysoké ceně používá jen ve výjimečných případech. Akátového dřeva na šindele je zase nedostatek. Použití těchto dřevin na šindele je však díky jejich vysoké životnosti více než vhodné.
Krytina ze štípaného šindele
Tento způsob výroby šindelové krytiny je náročný na přesnost provedení. Z většího dřevěného špalku tesař štípe jednotlivé šindele, u kterých je nutné dodržet stejnou tloušťku a rovnost v podélném směru. Takto opracovaný dřevěný prvek je dále nutné z jedné podélné strany zaříznout do tvaru špičky a na druhé straně do tvaru písmene „V“. Jednotlivé šindele tak do sebe při pokládce na střechu dokonale zapadnou. Při pokládce štípaného šindele vznikají mezi jednotlivými kusy mezery, které zajistí dobrou vzdušnost střechy (rychlejší vyschnutí dřeva po dešti).
Krytina z řezaného šindele
Výroba řezaného šindele je přesnější než u šindele štípaného a odlišuje se svojí tloušťkou. Zatímco štípaný šindel má v příčném směru tvar trojúhelníku, řezaný má stajenou tloušťku po celé délce. Z jednotlivých kusů dřeva musí být řezány šindele v radiálním směru. Tento směr je specifický tím, že když se podíváme na příčnou plochu šindele, vidíme letokruhy kolmé na pomyslnou osu vedenou od špičky ke drážce. Pokud bychom řezání provedli v jiném směru, může dojít k velkým tvarovým změnám a tím k porušení funkčnosti střešní krytiny. Při pokládce krytiny na střechu nevzniká téměř žádná mezera mezi vrstvami šindelů. Nevýhodou řezaného šindele je jeho drsný povrch a přerušení dřevních vláken při výrobě řezáním. Šindel je pak náchylnější na opotřebení vlivem venkovního počasí.
Šindelový obklad
Obklady je možné řešit i jinak než jen z klasických materiálů, a to například pomocí šindelů. Své uplatnění v dnešní době najde šindel u rekonstrukcí historických staveb nebo je k vidění v chatových oblastech. U starších objektů ho v hojné míře můžeme vidět na opláštění štítů a bočních stran vikýřů. V moderních novostavbách je také k vidění v interiérech. Na tento typ obkladů se používá cedrové dřevo. Dřevěný obklad v interiéru působí velmi efektně i efektivně na vnitřní klima stavby a je možné ho dokonale kombinovat s ostatním vybavením a nábytkem domácnosti. Na exteriérový obklad se používá nejčastěji smrkový a modřínový šindel. Při montáži obkladu je nutné dodržet zásadu, kdy jednotlivé šindele musí být přes sebe vzájemně překryty o 20–30 mm, aby dešťová voda nezatékala za obklad.
Údržba a životnost šindele
Šindele používané na střechu nebo obklad je nutné opatřit vhodnou impregnací. To platí zejména u smrkového šindele, který je bez ošetření nejvíce náchylný na působení venkovních vlivů počasí. Možností, jak zajistit delší životnost šindele, je použití kvalitního spojovacího materiálu. Používají se hřebíky, které musí být odolné proti korozi. Hřebíky jsou vyrobeny z různých materiálů a pro každou dřevinu se používá jiný. Životnost obkladu ze šindele je větší než u střešního šindele. U řezaného šindele se udává životnost v rozmezí 25 až 70 let. U štípaného šindele je o něco větší, a to v rozmezí 50 až 80 let.
Zdroj: www.drevostavitel.cz